Řád Elišky Přemyslovny v roce 2017 si odneslo patnáct žen
Z rukou prezidenta Nadačního fondu Elišky Přemyslovny Augustina Karla Andrle Sylora si pro letošek odneslo Řád 15 oceněných žen z nejrůznějších oblastí společenského života. Slavnostním dopolednem provázel populární herec Jan Přeučil a během ceremoniálu došlo též předání Plamene míru, ocenění za zásluhy o mír ministru kultury Danielu Hermanovi, předsedovi PS Janu Hamáčkovi a poslanci Augustinu Karlu Andrle Sylorovi z rukou Arcivévodkyně Herta Margarete Habsburg-Lothringen
Seznam oceněných:
PhDr. Helena Marie Tarkó
Absolventka Pedagogické a Filozofické fakulty žila a působila v několika evropských zemích. Její celoživotní snahou bylo předávat dál pravdu o minulosti českých, moravských a slezských rodů zde usazených. Pomocí vlastního rodokmenu Třmene stále poodhaluje závoj u všeho, co zůstalo po několik staletí skryté nebo účelově zamlčené a zdeformované. V 90. letech stála u založení Zemské Stavovské Rodové Unie. Helena Marie Tarkó vydala 30 básnických sbírek, knihu povídek a novelu. S hudebním skladatelem Zdeňkem Zouharem vytvořili symfonickou báseň „Peri a Ifrit“, s hudebním skladatelem Josefem Boháčem cyklus písní „O zemi“ Jako básnířka, filozofka a muzikoložka získala řadu cen a ocenění například cenu nadace Františka Langra, za překlady básní chorvatského básníka Tina Ujeviče cenu města Vrgorca, cenu EU za literaturu, cenu K. H. Máchy za poezii, zvláštní cenu Josefa Liboslava Zieglera za genealogii nebo cenu Rastislava Štefánka za prohlubování česko-slovenských vztahů. Za vynikající zásluhy, statečnost a občanskou obětavost získala záslužný kříž a hodnost velitele Akademické legie Řádu sv. Václava aj. ocenění. Její dlouholetou radostí byla pomoc dětem z dětských domovů, pro které organizovala materiální pomoc nebo pobyty v zahraničí. Pro její neúnavnou práci pro lidi, pro její lidskost a univerzalitu je v okolí přijímána jako posel radosti, člověk budoucnosti, kterému patří i dnešní ocenění Elišky Přemyslovny, české královny, která ve své době pomohla českému národu udržet významné místo českého národa ve středu Evropy.
Arcivévodkyně Herta Margarete Habsburg-Lothringen
je prezidentkou Plamen míru, asociace na podporu míru. Organizaci založila se svým manželem arcivévodou Sandor Habsburg-Lothringen v r. 2007 po zkušenostech v této oblasti, kde několik let pracovala. Organizace je nezisková, nestranická a nábožensky nezařazená. Věnuje se podpoře a odměňování snah o podporu míru. Cenu uděluje jednotlivcům i organizacím, politikům, diplomatům, zástupcům medií a mírovým aktivistům. Spolupracuje s mírovými silami OSN, zástupce má v mnoha zemích Evropy včetně České republiky a působí i mimo Evropu. Převzala záštitu nad projektem Vzpomínka na Elišku Přemyslovnu, ve kterém se prolínají dějiny Českého státu v kontextu s dějinami Evropy, jsou do něj zapojeny děti i mládež a jednotlivci i organizace z oblasti kultury a umění. Kromě toho podporuje kulturně-duchovní i charitativní přeshraniční projekty, vedoucí ke sbližování národů. S Eliškou Přemyslovnou spojuje Hertu Margarete Habsburg-Lothringen nejen příbuzenská vazba, ale také obdiv k této významné osobnosti našich společných dějin.
MUDr. PhDr. Taťjana Horáková, CSc.
Paní Tatjana Horáková vede Mezinárodní dětský kříž od jejího založení. Přes deset let spolu s manželem působila jako válečný chirurg v krizových oblastech. Kromě pomoci raněným na místě, v době válek a kromě řízení organizace ve velmi složitých podmínkách, je léta mírovou aktivistkou. Za svoji dlouholetou humanitární práci a aktivity ve prospěch míru, měla být nominována na Nobelovu cenu za mír. Téměř čtyři měsíce byla v zajetí. Po únosu, následovali další hrozby, proto, z bezpečnostních důvodů, byla její nominace již třikrát stažena.
Angažovala se v případu vězněných zdravotních sester a palestinského lékaře v Libyi. Komunikací s Muamarem Kaddáfím od první chvíle po jejich zatčení, přispěla k jejich vysvobození, za což mimochodem dostala poděkování bulharské vlády. Z rukou Al-kaidá se ji povedlo dostat uneseného libanonského chlapečka. Pomáhala při propuštění ze zajetí italské a francouzské novinářce, německé archeoložce a chaldejskému arcibiskupovi z rukou od Al-kaidy. Za mimořádnou zmínku stojí, že přes své dramatické zkušenosti ze zajetí, nabídla ruské vládě, že půjde vyjednávat s teroristy při únosu v Moskevském divadle a nabídla dokonce sama sebe výměnou za zadržované děti. Totéž mimochodem udělal hlavní pediatr Ruské federace, MUDr. Leonid Rošal, aniž by se znali a domluvili. Tatjana Horáková dostala poděkování ruské vlády za snahu pomoci zachránit zadržované ohrožené děti. Za všechny tyto zásluhy ji NFEP předává Řád Elišky Přemyslovny.
Zdeňka Pečeňová
Paní Zdeňka Pečeňová pracuje v Domově pro seniory Stachy-Kůsov od roku 1988. Začínala zde jako řadová zdr. sestra. Postupně, vzhledem ke svým schopnostem, dosažené odbornosti a pracovnímu nasazení začala řídit tým pracovníků. Vykonává funkci staniční sestry, a to velmi kvalitně a kes spokojenosti osob, kterým je potřebná péče zajišťována.
Její organizační schopnosti, empatie, cit pro práci se starými lidmi, a snaha pomoci ji řadí k oblíbeným pracovníkům. Svoji práci vykonává s láskou svědomitě a profesionálně. Jejím krédem je, že každý pracovník v kolektivu má své místo. Za její dosavadní plnění pracovních povinností, osobní osobní přístup a empatii jí patří velké poděkování.
Mgr. Martina Košťálová
Paní Martina Košťálová působí jako ředitelka Mateřské, Základní a Praktické školy ve Strakonicích. Zařízení je zaměřeno na klienty s těžkým a středním mentálním postižením a kombinovanými vadami od 3 let do dospělosti a poskytuje jim výchovně vzdělávací, poradenskou, diagnostickou a terapeutickou péči. Paní Martina Košťálová pracuje ve školství od roku 1983, z toho ve speciálním školství 31 let. Během své pedagogické činnosti působila jako vychovatelka, učitelka, od roku 2006 jako vedoucí Pomocné školy ve Strakonicích. Od roku 2012 je ředitelkou mateřské, základní a praktické školy, která pod jejím vedením vzkvétá a neustále se modernizuje. Paní Martina Košťálová se zasloužila o rozsáhlé rekonstrukce školní budovy. Ze starého krytu civilní obrany vybudovala moderní hernu a kuchyni, získala finanční prostředky na vybudování výtahu, což uvítali především klienti s tělesnými vadami a vozíčkáři. Škola má novou střechu a modernizované sociální zázemí.
Pro své svěřence získala mnoho finančních prostředků z Norských fondů, nadací, od místních podniků a podnikatelů a dohlíží, aby vše bylo užito výhradně k jejich prospěchu.
Paní Martina Košťálová je však především vynikající pedagog, který se svým klientům stoprocentně věnuje s láskou a pochopením.
PhDr. Martina Indrová
Celý svůj profesní život se věnuje památkové péči, do roku 2007 pracovala na odboru památkové péče Ministerstva kultury, od ledna 2008 zastávala funkci náměstkyně pro výkon památkové péče Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči, od dubna 2012 do června 2017 zde zastávala funkci ředitelky. V současnosti působí jako vedoucí odboru edukace a dalšího vzdělávání na generálním ředitelství Národního památkového ústavu. Paní Indrová vedla a koordinovala četné grantové projekty, v letech 2012–2015 byla hlavním řešitelem projektu Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Vzdělávací role Národního památkového ústavu: Edukace jako klíčový nástroj zkvalitnění péče o kulturní dědictví České republiky a dále se podílí jako spoluřešitel na projektu Kulturní krajina jako prostor pro společenskou reprezentaci a relaxaci vybraných aristokratických rodů v období od 17. do počátku 20. století, rovněž NAKI. Za edukační projekt Památky nás baví byl vědecký tým pod jejím vedením oceněn v roce 2017 prestižní cenou Evropské komise EUROPA NOSTRA. Jinými slovy díky paní Indrové naše země po kulturní stránce vzkvétá.
Mgr. Monica Bubna-Litic
se narodila v Praze do staré šlechtické rodiny z Bubna a z Litic, která v roce 1939 přislíbila příslušnost a pomoc českému národu. Z odkazu své příbuzné se Monica Bubna-Litic stala význačným znalcem a propagátorem beuronského umění, které se ukrývá za zdmi benediktínského kláštera sv. Gabriela na Smíchově jako jedna z nejstarších a nejpozoruhodnějších ukázek na světě. Nejvýznačnějším počinem Moniky Bubna-Litic bylo oživení tohoto zapomenutého umění, navázání kontaktů v Čechách i v zahraničí, které vyvrcholilo navrácením značné části mobiliáře, který si benediktinky kláštera sv. Gabriela před devadesáti lety odvezly z Prahy do nového sídla na hrad Bertholdstein do Rakouska. Podařilo se jí tak interiér opatského kostela při klášteře sv. Gabriela uvést do jeho původního stavu. Na základě grantu od Ministerstva kultury a finančního příspěvku od Česko-německého fondu budoucnosti vydal Nadační fond Malakim (Andělé), jehož je Monica Bubna-Litic předsedkyní, dvojjazyčnou knihu LIBER EVANGELIORUM (Kniha evangelií). Kniha představuje zcela ojedinělou beuronskou iluminaci. Nyní Monica Bubna-Litic pracuje s významnou českou egyptoložkou Hanou Navrátilovou na dodatku, kde se obě autorky snaží ukázat, proč a jak velmi bylo starým Egyptem beuronské umění ovlivněno.
Michaela Rafajová
Michaela Rafajová pracuje ve zlínské Charitě od srpna roku 2007. Je obětavá, oblíbená jak u uživatelů, tak u spolupracovníků, spolehlivá, citlivá. Nic pro ni není problém – umí zastoupit na ostatních úsecích pečovatelské služby. Má přesně vymezenu hranici v komunikaci. Je příjemná, usměvavá. Mrzí ji, že práce pečovatelek není společensky více oceněna. Protože co je víc, než pomoc lidem, kteří to potřebují. A tak se snaží být těm svým uživatelům andělem, nositelem radosti, pohlazení. Její ředitel Vlastimil Vajďák si paní Rafajové velmi považuje za její přístup, vstřícnost a empatii, ale i za to, že je schopna a ochotná pracovat i nad rámec svých povinností. Paní Rafajová si dle svých slov neumí představit, že by dělala něco jiného. „Snažím se být lidem nápomocna v jejich starostech či problémech. A když to ocení slovem či úsměvem, přímo mne to pohladí,“ tvrdí o sobě.
Bedřiška Znojemská
Studovala na gymnáziu v Českých Budějovicích a po válce medicínu. Při prověrkách v roce 1951 však dostala zákaz studia na kterékoliv škole v Československu. Umění se od té doby stalo hlavní náplní jejího života. Soukromě studovala u akademických malířů F. Ketzeka, E. Frinty a F. Nedvěda. V roce 1959 uzavírá sňatek s Bořivojem Krejčím. Společně se pak věnovali výzdobě zvonů, kostelů, kaplí, oltářů a vitráží. V 70. letech jim hrozí vězení za jejich činnost, pročež se uchylují se do samoty Červeného mlýna, kde si spolu budují ateliér. Jméno paní Znojemské začíná stoupat. Následují nabídky výstav v Kalifornii, Francii, Švýcarsku, Anglii, Kanadě, Německu a Švédsku .
Celkem Získala jedenáct mezinárodních diplomů a cen a ve Stockholmu je jí udělena zlatá medaile na světové výstavě “ největších talentů “. Je zařazena do mezinárodního časopisu Art Diary – soudobé umění a jako jediná je vybrána do Internet Muzea v Benátkách. Její tvorba je prodchnuta hlubokou vírou, jíž se nevzdala ani v letech totality a tuhé normalizace. Do české malby vnesla mystickou krásu, poetičnost a zvláštní oduševnělost. Soustavně se věnuje náboženské tematice v malbě, kresbě a ilustraci. Budoucnost světa podle Bedřišky Znojemské nespočívá v technice, ale v množství lásky, kterou probudíme v druhých.
Ing. Eva Balíková
vede Institut pro křesťanskou kulturu, založený v r. 2004 za účelem studia evropské kultury s ohledem na její anticko-křesťanské tradice. Sdružuje osoby se zájmem o evropskou kulturu, setkávání osob, pomáhá při opravách a údržbě kulturních památek, organizuje poutě a výstavy. Institut sdílí charisma řádu servitů, vyznačující se úctou k Panně Marii Bolestné a Kristovu utrpení. Proto se zaměřuje především na charitativní dětské mezinárodní projekty. Je delegátkou nadace Plamen míru pro Českou republiku. Pod její záštitou organizuje Vzpomínkový den na Elišku Přemyslovnu, která zosobňuje společné cíle, vedoucí ke sjednocení a stát po boku potřebných.
Radomíra Čakarská
Paní Radomíra Čakarská působí jako terapeut v oblasti psychologického rozvoje a poradenství již od roku 2004. Ve své činnosti se specializuje především na práci s podvědomím, lidskými vzorci, myšlenkovými systémy a svoji pozornost věnuje i různým nastavením osobnosti člověka. Cílem je poskytnout jistotu a stabilitu danému jedinci, jeho rodině či společnosti, a dát tak základ důležitým rozhodnutím a změnám v jeho životě. Uvádí člověka v sebepoznávání, vede jej k sebeúctě a kvalitnějšímu životu. Za její prací se zrcadlí mnohé úsilí a zkušenosti v mezilidských vztazích, ale i nastavení nových rozměrů života jako takového. Paní Čakarská pořádá specializované vzdělávací programy, semináře a neformální setkání, na kterých se snaží probudit zájmy svých klientů v oblastech, jako jsou sebedůvěra, bezpečí, seberealizace, životní stabilita. Ráda se řídí heslem, že člověk, který si naplno uvědomuje svoje hodnoty, dokáže zpracovat nejeden životní problém a vytváří pevné základy pro svoji rodinu a společnost kolem něj.
Jana Lorenz
Paní Jana Lorenz je aktivně činná v oblasti charitativní činnosti i v jiných oblastech péče o lidi, kteří potřebují od společnosti podporu a pozornost, ne pouze sociální dávky. Podporuje finančně Dětské domovy a zařízení sociální péče, např. Dětský domov Radhošť, Centrum Orion v Rychnově nad Kněžnou, nebo centrum Prointepo v Hradci Králové. Jako aktivní členka Řádu svatého Lazara Jeruzalémského se díky své znalosti německého jazyka podílela na prezentaci a překladech materiálů o Elišce Přemyslovně pro jeho Svatost. V místě svého bydliště ve Vysokém Mýtě je členkou komise pro občanské záležitosti, navštěvuje starší občany při jejich životních jubilejích, je účastnicí celonárodní akce pletení obvazů pro malomocné v Africe a Indii. Tuto činnost financuje a zajišťuje logisticky. Spolupracuje a finančně podporuje Klub seniorek Červeného Kříže ve Vysokém Mýtě. Finančně podporuje také opravy kostelů v Horním Jelení a v Říčkách v Orlických horách.
Zdenka Zemanová
Působila mimo jiné jako poradkyně ministra zemědělství pro oblast obnovy venkova a ochrany životního prostředí. V roce 2009 opustila státní správu a svou aktivitu, obohacenou o dlouholetou empirii, směřuje ke kulturním hodnotám. Svoji činností podporuje projekty zaměřené na subvenci etiky, kulturních a historických hodnot, rozvoje venkovského prostoru, podporu vzdělávání a podmínek pro zušlechtění kvality života.
Je autorkou, hlavní manažerkou a dramaturgyní projektu, který se v roce 2016 začlenil do oslav 700. výročí narození Karla IV. Projekt byl zaměřen na úlohu matky českého krále a římského císaře, Elišku Přemyslovnu a byl zahájen slavnostním koncertem v Praze, v Královské kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v den výročí úmrtí Elišky 28.9. 2016/28.9.1330/. V rámci slavnostního koncertu k poctě Elišky, který uvedl mj. velkolepé Oratorium pro sóla, sbor a orchestr Antonína Dvořáka (1841-1904), Stabat Mater, op. 58, společně s 1. náměstkyní hlavního města Prahy Evou Kislingerovou, která udělila celému projektu záštitu, vyhlásily výtvarnou soutěž Život Elišky Přemyslovny pro děti a mladistvé ve 3 věkových kategoriích, jejichž díla posuzovala 15ti členná odborná porota. Výsledky soutěže byly zveřejněny v Klášteře Svaté Anežky České. I za tento počin propagaci jména Elišky Přemyslovny jí náleží řád.
Eva Hrušková
se v roce 1969 zapsala do srdcí dětí i dospělých v roli nezapomenutelné laskavé Popelky. Její talent tak vynikl po boku např. Jiřího Štědroně, nebo Jana Třísky.
Své životní poslání ale našla v divadle pro děti. Společně s malými vnímavými diváky se cítí ve svém živlu, hraje si s nimi, povídá a zpívá. Děti její loutková představení milují, protože je nestaví do role pasivních diváků, ale dokáže je zatáhnout do děje, bere si je na jeviště a společně s nimi rozdává dobro, moudrost a lásku. Její představení jsou tak pro děti výjimečným zážitkem.
Paní Eva Hrušková je herečka, zpěvačka i scénáristka a svým laskavým přístupem k životu i dětem patří k těm, kteří dělají náš život krásnějším.
Mgr. Alena Hauserová
Učitelka a lektorka cizích jazyků paní magistra Alena Hauserová dlouhodobě bojuje za záchranu krajiny a přírody u lázní Luhačovic a Pozlovic v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty před záměrem necitlivé výstavby vysokonapěťového elektrického vedení.
V roce 2003 vstoupila do občanského sdružení Za Pozlovice, zabývající se touto věcí zejména v lokalitě Dolní Lhota – Lipska. Téhož roku předložila stížnost na postup orgánů ochrany přírody a krajiny, projednávajících výstavbu vysokonapěťového vedení, ombudsmanovi Otakaru Motejlovi. V roce 2007 založila Alena Hauserová vlastní občanské sdružení Přátelé krajiny Dolní Lhota – Lipska, jehož je dodnes předsedkyní. Vypracovala zde projekt na záchranu krajiny Luhačovicka a zdejších jedinečných přírodních horizontů, který byl oceněn Nadací VIA.
Od roku 2011 vede ve spolupráci s ekologickými spolky i s Ekologickým právním servisem Brno svůj vyčerpávající boj, který vyústil v podání soudního návrhu na zrušení Zásad územního rozvoje Zlínského kraje, podnětu Nejvyššímu soudu i ústavní stížnosti. O osudu jejího snažení však dosud není rozhodnuto. Jako členka Akademie J. A. Komenského Alena Hauserová také reprezentuje náš stát v německy hovořících zemích, především v přeshraničních programech Evropského sociálního fondu.
Předávání plamene míru
