Osm žen si odneslo řád Elišky Přemyslovny pro rok 2018

24.09.2018 16:09

 

Z rukou prezidenta Nadačního fondu Elišky Přemyslovny Augustina Karla Andrle Sylora si pro letošek odneslo Řád Elišky Přemyslovny osm žen z nejrůznějších oblastí společenského života. Slavnostním odpolednem provázel populární herec Jan Přeučil.  

 

MUDr. Hana Turková, PhD.

Paní doktorka Turková po studiích a vědeckých stážích působila mimo jiné jako internista na onkologii na 3. interní klinice VFN v Praze. Tady si uvědomila smutný fakt, že pacienti s vážnou onkologickou diagnózou nemají po neúspěšném skončení terapie už kontakt na svého stálého lékaře. Samotní nemocní si přáli zemřít doma. Začala se tedy zajímat o domácí hospicovou péči a od roku 2014 pracovala v domácím hospicu Most k domovu v Praze. Zde objevila zcela jiný rozměr medicíny a přístupu k pacientovi spočívající v důrazu na důstojnost, kvalitu života, klid, naslouchání nemocnému, ulevování potížím. V roce 2015 paní doktorka Turková složila druhou atestaci z paliativní medicíny. Současně dokončovala i svá postgraduální vědecká studia v oboru genetika, kde se věnovala nádoru dřeně nadledviny. Po roce byla kontaktována z domácí péče LADARA v Karlových Varech. Potřebovali garanta paliativní péče a vedoucího lékaře. Pod podmínkou, že syn bude jezdit do práce s ní, stála u zrodu jejich domácí hospicové péče a i přes velkou vzdálenost s karlovarským multidisciplionárním týmem domácí hospic funguje. S naprosto stejnou žádostí za ní přišlo vedení domácí péče Domovinka v Plzni v březnu 2018, kde také jako vedoucí lékař hospicovou péči garantuje. Od června se vrátila zpět do domácího hospicu Most k domovu zde v Praze a současně dojíždí jako praktický lékař v předatestační přípravě do dvou vzdálených domovů pro seniory. I zde je velký prostor k uplatnění vzdělání paliatra.  Domácí hospicová péče má pro paní doktorku Turkovou největší smysl a jak sama tvrdí, naučila se i medicínsky “prohrát“, ale za cenu vděčnosti a klidu pro umírajícího. I za to ji patří Řád Elišky Přemyslovny. 

 

Eva Hvězdová   

Paní Eva Hvězdová neměla zrovna lehké dětství, ale už v něm získala  pozitivní vztah  k  starým  a nemohoucím  lidem, kterým když mohla jakkoli pomoci, naplňovalo ji to štěstím. Ve věku 44  let  začala  věřit  v  Boha. Od  roku 1983  pracovala v  Ústavu   pro  mentálně postižená  děvčata   v Černíkovicích , od  roku 1989   pak v  ústavu pro mentálně postižené  chlapce  v Kvasinách jako pečovatelka.  V  roce 1990  založila v  Rychnově nad  Kněžnou Domovinku - denní stacionář  pro  seniory, když  se o ně zrovna  rodina nemůže postarat. 

Nyní je  paní Eva  již  v důchodu, práci si nehledá, ale, jak tvrdí, ona si najde ji. Takže  dále  pečuje o nemohoucí lidi,  v  jejich  domácí prostředí, protože je přesvědčena, že  v jakémkoli  ústavu   jsou   tito   lidé   naprosto nešťastní. Paní  Eva  je tichá, skromná  a laskavá.  Ocenění  si  zaslouží  za  svoji  celoživotní  práci  a lásku  k  bližnímu

 

Michaela Mansfeldová

 pracuje od roku 2007 jako pečovatelka v mateřském centru Náruč, jehož posláním je podpora rodinného soužití a posílení role rodiny a rodičovské výchovy, posílení vztahů mezi rodiči a dětmi. Paní Mansfeldová stála u toho, když mateřské centrum Náruč začalo později spolupracovat s městem Turnov na vytvoření programu pro pěstounské rodiny. Tato podpora se setkala s velkým ohlasem u pěstounských rodin, které získaly možnost společné komunikace, sdílení zkušeností a vzájemné podpory. Centrum Náruč se později stalo doprovázející organizací pěstounských rodin.

Práce s dětmi z pěstounských rodin paní Mansfeldovou natolik  nadchla, že se nejen stala její pracovní náplní, ale odrazilo se v jejím pozdějším rozhodnutí stát se pěstounem. Paní Michaela s manželem v roce 2014 přijali tříletou holčičku a o rok později chlapce, čímž k jejímu  desetiletému synovi přibyli dva sourozenci. Handicap dětí vyžaduje práci paní Mansfeldové na plný úvazek, i tak je ale velice ráda, že se ji podařilo společně i s prarodiči vytvořit dětem plnohodnotnou rodinu.

 

Mgr. et Mgr. Jiřina Kühnelová

Paní magistra Jiřina Kühnelová téměř celý život pracuje s dětmi a posledních 18 let v Dětském domově v Jemnici. Zprvu zde působila ve funkci vychovatelky a od roku 2014 jako ředitelka.

Práce v dětském domově pro paní Kühnelovou znamená lpění na hodnotách slušnosti, lidskosti, spravedlnosti a úctě k právům dítěte. Tím by se mělo dosáhnout pro děti stabilní rodinné zázemí, poskytující zejména kvalitní výchovu a napomáhající rozvoji dětí v příjemném a bezpečném prostředí při respektování individuality každého.

Paní Kühnelová svou práci miluje a chápe ji jako poslání. Řídí se motem "Výchova je příklad a láska, nic víc.".

 

Marie Slezáková

 

Paní Slezáková původně pracovala jako ekonomka v závodě Karosa ve Vysokém Mýtě, kde také bydlí. Již v tomto podniku se v roce 1967 zapojila do práce zdravotních skupin, které spolupracovaly s podnikovým lékařem. Po odchodu do důchodu v roce 2000 se stala řádnou členkou Červeného Kříže, kde stále pracuje mimo jiné jako zdravotní dozor při různých městských akcích. Je členkou Klubu seniorek Červeného Kříže, který spolupracuje s Řádem sv. Lazara Jeruzalemského při akci pletení obvazů pro malomocné v Africe a Indii. Paní Slezáková patří svým neutuchajícím elánem k těm nejpilnějším členkám Červeného Kříže. Ocenění nemocné paní Slezákové předá osobně Augustin Andrle.

 


Mgr. Hana Ochová

Vystudovala pedagogické fakultu v Hradci Králové a Olomouci. V roce 1997 se stala pěstounkou a od té doby se také věnuje dětem ve svém okolí. V posledních letech svou činnost také rozšířila na aktivity pro všechny věkové a společenské kategorie. Ve výchově dětí uplatňuje metodu dle preventivního systému Dona Bosca a snaží se předávat morální a duchovní hodnoty mladým lidem. 

Spolu se svým manželem založila v roce 2000 Soukromý dětský domov MARKÉTA, o. p. s., kde společně vychovávají děti, které mají nařízenou ústavní výchovu. Do svého domova tak postupně přijali už 21 dětí, kterým se stali náhradními rodiči. Tyto děti neopouští a je s nimi a jejich těžkostmi i v jejich dospělosti. Dětem dává pocítit skutečný domov a tím napomáhá inkluzi sociálně znevýhodněných občanů.

 

Bc. Markéta Petrová MBA

Markéta Petrová nastoupila po předchozích pracovních zkušenostech v roce 2007 jako hlavní sestra v Léčebně pro dlouhodobě nemocné v Praze 10. Ač s managementem neměla nikdy žádné zkušenosti, měla cíle, vize, nadšení něco změnit k lepšímu a to nejenom v péči o pacienty. S malým týmem zdravotníků i nezdravotníků se jí podařilo úspěšně připravit k provozu celou budovu LDN, která byla po celkové rekonstrukci. „ Nikdo z managementu se nebál  vzít hadr do ruky, funkci stěhováka, nočního hlídače budovy než se zprovoznila,“ vzpomíná na nejednoduché začátky při budování dobrého jména LDN. Paní Petrová neusnula však na Vavřínech, ale dále se profesní školí a zdokonaluje  v manažerských oblastech. V roce 2014 úspěšně studium management ve zdravotnictví, za něž získala titul MBA.  Po rodičích zdědila vlastnost neobracet se k lidem zády. Sama si váží těch lidí, kteří ji pomohli v životě se posunout dál, kteří ji naučili, podpořili, předali své zkušenosti. Kolektiv spolupracovníků, který paní Petrová vede, se snaží všemožně zpříjemnit pobyt dlouhodobě nemocným a především udržet jejich důstojnost. 

 

Mgr. Jana Čiháková

 

Všude, kam Jana Čiháková přijde, buduje naučné stezky, čistí studánky, chrání stromy, zakládá muzea, pořádá výstavy, slavnosti, poutě a adventní koncerty. V této činnosti nepolevila ani v důchodu – a ještě k tomu zvládla zrekonstruovat polorozbořenou hájovnu v Lomanech z roku 1672, ve které vyrůstala. Město Plasy, kde Jana Čiháková pracuje v kulturní komisi, ji dokonce navrhlo na Osobnost roku 2017. Paní Čiháková se celý život se věnovala dětem – byla učitelkou v pohraniční malotřídce, v mateřské škole, ředitelkou základní školy, chvíli také pionýrskou vedoucí a účetní, doučovala malé pacienty v pražském Motole. I za to ji náleží naše ocenění